Klubová šeptanda na hřbitově bláznů - 4. den tábora
Vyberte atribut, podle kterého se bude vyhledávat:
ID ID stránky Titulek Úvod Text Tags Obrázek 1 Obrázek 2 Autor Datum vložení Datum publikování Zveřejnit Soukromý článek? Počet zobrazeníČtvrtý den jsme nejeli nikam. Z Mladého hlasatele nám napsali, že máme prozkoumat nejbližší okolí a poslali nás na hřbitov psychiatrické léčebny. Naše cesta do Bohnic a zpět nebyla dlouhá a umožnila nám hrát zase nové hry - třeba sudoku, vodní lanovku a jezdili jsme i na stráguli.
Na táboře jsme natočilo také toto video do Velké stínadelské soutěže:
Za týden se toho moc navštívit nedá, takže jsme měli výpravy rozděleny na 2 do vzdáleného okolí a 2 do blízkého a samozřejmě Prokopáček, kde Jaroslav Foglar začal skautovat. Ten je taky daleko, ale ten musí být navštíven během každého tábora. Však je tam opravdu krásně.
Od rána byla mlha, tak jsme nespěchali a ráno v klubovně kromě obvyklých šifer, hledání v knížkách, zkoušení uzlů atd, byl čas i na promítnutí jednoho dílu černobílé Záhady hlavolamu.
Čtvrteční výprava pak vedla pěšky z klubovny přes bohnickou psychiatrickou léčebnu na loučku, kde jsme závodili na strágulích. Už tam zrají některé hrušky, švestky, špendlíky a obrovské zahradní ostružiny.
Závodit na strágulích v trávě chce opravdové siláky, ale zase pády nejsou zde tak drsné.
S neustálým ochutnáváním plodů přírody jsme dorazili až k bráně na opuštěný hřbitov blázince. Je přes 100 let starý, je zde pochováno 4,5 tisíce lidí, ale už se zde nepohřbívá. Léčebna hřbitov nechce, nikdo ho nechce a ten zarůstá. Nenechavci ukradli, co se dalo - tedy nejenom kříže, ale i náhrobky a znovu to prodali na jiné hřbitovy. Celé to místo má zvláštní atmosféru a většina členů našich klubů tu nikdy nebyla.
O hřbitov se začala starat parta (asi 3 lidi) ze sídliště Bohnice a snaží se alespoň odstranit náletové dřeviny, které na hrobech vytvářejí neproniknutelnou džungli. Dělají zde i podvečerní prohlídky za dobrovolné vstupné, aby měli na kontejnery na odpad - více na FB.
Hrát něco na hřbitově není snadné. Je třeba zachovávat důstojnost místa odpočinku mnoha lidí, ale v redakci Mladého hlasatele měli zajímavý nápad - dopravit šeptandou zprávu od jedné branky k druhé přes celý hřbitov pomocí provázkových mobilních telefonů. To jsou 2 kelímky na koncích napjaté šňůrky, kdy se do jednoho mluví a ten druhý rezonuje a přenáší slova na vzdálenost šňůrky. Tak jsme u jedné brány měli z každého klubu toho, co umí číst. U druhé brány byl ten, co umí psát a mezi nimi byli ti, co měli umyté uši a dobře slyšeli a fungovali jako zesilovací stanice s jedním kelímkem na uchu a s jedním na puse.
Kdo jste to někdy zkoušel, víte, že je třeba neustále mít napjatý provázek, což mnozí stále nechápali. Ono mít napjaté dva telefony pro příchozí a odchozí hovory není opravdu snadné, ale všem klubům se to nějak podařilo (někomu snadněji) a zpráva z novin a soutěžní heslo se přes hřbitov přenesly. O telefonu se můžete něco dočíst třeba ZDE. Děkujeme všem rodičům, kteří krmili své děti před táborem jogurty a pomohli zajistit nemalé množství sluchátek a mikrofonů.
Kdyby jste to někdy hráli, tak u nás každý klub měl vlastní barvu pleteného tenkého provázku, což se osvědčilo, že si telefony nepletly. Šňůry jsme rozstříhali na různě dlouhé úseky, aby zesilovače nestály vedle sebe a jeden nerušil druhého. V každém kelímku byl korálek, aby se niť nevytrhla. Kelímky byly propíchány šídlem už v klubovně. Stejně ale výroba tolika telefonů byla časově náročná a nechápavost některých plantážníků komunikaci hodně ztěžovala. Slabým místem přípravy byla skutečnost, že si zeměměřič Menhart nezměřil dopředu délku hřbitova a mobilní šňůrkové telefony nedosahovaly až k druhé brance. Ale když není nějaké území pokryto signálem, pomohou nohy posledního zesilovače. Žel některé kluby měly smůlu, že toto místo obsadily nejmladšími dětmi, které navíc asi rády běhají a ty přenášely k cílové brance opravdu všechno - tedy i obslužné pokyny: "Teď to napni, kam koukáš, napni to nebo za tebou dojdu". Na nic tyto spojky nečekaly, odložily telefon a nebyly na příjmu, když se měla říkat ta "ostrá zpráva".
Když Menhart po hře motal nekonečné telefony pro další použití (pletené šňůrky jsou drahé) mohl alespoň přemýšlet, jestli se hra povedla nebo ne. Rozhodně neproběhla podle jeho představ, ale potvrdilo se, že fyzikální jev funguje a snad si to alespoň někteří zapamatují.
Menhart stále motal a kluby se šly podívat ke polorozbořené kapli a márnici. Menhart stále motal a všichni odešli k ohništi na vyhlídce za jižní hřbitovní zdí vařit čaj z listí, bylinek atd. Ten měl nakonec načervenalou barvu jako nedávno obarvená Vltava, ale chutnal a vypil se ho kotlík.
Kromě středy ve Stínadlech jsme každý den na výpravě rozdělávali oheň a něco vařili či pekli. Dnes na vyhlídce proběhla soutěž klubů v přípravě ohně. Z natrhané zelené trávy, aby to ohni slušelo, Tajlór také zezelenal.
Menhart konečně domotal telefony a připravil hru sudoku, o které psali již z redakce Mladého hlasatele. Včerejší noviny Metro sebral někde ve Stínadlech a každému dal jeden výtisk. Na nedaleký strom pověsil z větší části doplněné sudoku, ale bylo tam ještě nepatrně volných políček, ale hlavně 9 políček mělo vepsáno 9 písmen (a 10. písmeno, aby to vyšlo, bylo poznačeno vedle sudoku). Písmena byla na místech, kde měla být čísla 1 až 9 a pokud se pak podle těchto čísel, která si ale musely kluby odvodit, seřadila, vznikla soutěžní tajenka.
Sudoku se mohlo luštit také klasicky, ale také se většina číslic mohla doplnit doběhnutím ke stromu se skoro vyplněnou tabulkou. Kapitáni si tedy posílali členy klubu pro čísla na jednotlivých pozicích. Jistě každý klub při součtu běhů jednotlivých klubařů běžel více než 81x, ale jak je to možné, nikdo nechápe. :-)
Druhou Menžovinou byl provázek klikatící se mezi stromy s navlečeným plecháčkem. Ten sloužil jako lanovka pro vodu mezi oběma konci provázku - z kotlíku do kelímku od jogurtu (ano, měl, žěl, dole dirku pro telefonování...).
Vůbec to není snadné, navíc byl jen jeden pokus, ale většina obsah plecháčku cestou nevybrindala natolik, aby kelímek nenaplnila. Na závěr si to zkusili také Tajlór a Menža, kterému děti udělaly na dráze uzlíky. Ten obětoval nenaplnění kelímku a plný plecháček na srandisty vylil.
Vodou z kotlíku se ještě zalilo ohniště a za pojídání trhaného ovoce a kolem Koztoprtského rybníku s nějakou koupající se vílou se údolím Čimického potoka dorazilo do klubovny, kde jsme se všichni pořádně napili. Nikde cestou totiž není studánka a tu vyznačenou v mapě nedaleko hřbitova Tajlór s Menhartem při přípravné výpravě před táborem nenašli.
Fotky naleznete ZDE.
Mapka dnešního dne ZDE.
Video z dnešního rána:
Druhý díl si promítneme v klubovně a další - 3. díl - je zde:
Však jsou tam i další příběhy o RŠ.
Diskuze ke článku
Certifikovaný blázen - odpověď
Ani se mi původně nechtělo reagovat, ale informace v novinách Prahy 8 je natolik povzbuzující, že ji zde zveřejním a rovnou odpovím na komentář ze 14. října.
Každý den tábora byl úplně jiný a sepsat to do jednoho článku by odsoudilo text k nečtenosti. Nebo by se muselo toho spoustu vynechat a domnívám se, že některé nápady a hry mohou být inspirací i pro ostatní, kteří pracují s mládeží či kluby. Do jednoho článku lze shrnout možná výroční oheň, běh Brno-Adamov, burzu, reportáž ze Zátoky, ale s táborem to je těžší.
Naše články z tábora jsou v kategorii reportáže a ty jsou z každého dne. Podstatnými znaky reportáže je věcnost a důraz na detail. Navíc jsme před 2 roky s Tajlórem slíbili, že se vynasnažíme všechny naše zkušenosti s přímětskými tábory sdílet, aby případný zájemce v jiném městě si dovedl představit, jak takový tábor může vypadat a nebál se ho také pořádat.
Myslím si, že iKlubovna zrovna neoplývá příspěvky o konkrétní práci s mládeží, což je škoda. Nové hry a nápady v duchu Foglara jsou tu šafránem, tak jsme si tu práci dali a sepsali jsme den po dni. Samozřejmě opravdu jen certifikovaný blázen by četl zápis z kroniky nebo úvahu nad nějakou foglarovkou, když ho nezajímá a je přesvědčen, že mu nic nepřinese. Řešení je to nečíst. :-)
Pro nás bylo důležité, že jsme pomocí zápisů z kroniky informovali rodiče o táboře a ti to ve spojení s vyprávěním svých dětí velice kladně hodnotili. Dnes se mi dostala informace o pochvalném článku v časopise Prahy 8 - ZDE. Údajně bylo pochvalných článků více, ale vybrán byl jen tento.
Třeba z něj budou mít čtenáři iKlubovny také radost a ocení, že popisujeme každý den tábora samostatně. Ještě zbývá představit 6 dní tábora...
Výjímečně souhlasím s Menhartem - je hezké, že se zde zápisy z tábora objevují.