V nedaleké jeskyni je pelech bezdomovců
Vyberte atribut, podle kterého se bude vyhledávat:
ID ID stránky Titulek Úvod Text Tags Obrázek 1 Obrázek 2 Autor Datum vložení Datum publikování Zveřejnit Soukromý článek? Počet zobrazení
Středa, 8. srpna 2018, 3. den tábora – Šárka: Je opět velké horko, takže nejedeme tramvají, ale metrem, kde se to dá lépe přežít. V Šárce plníme bobříka odvahy, jdeme každý sám v podzemí – bývalém podzemním štábu polního letiště – po svíčkách a na konci cesty se podepisujeme. Ne všichni tohoto bobříka splnili. Ale v podzemí bylo příjemně - možná až chladno, takže přes poledne to bylo příjemné zchlazení.
Ve 12 hodin jsme si krátce povídali o našich vojácích, kteří padli v Afghanistánu. Při zvuku sirén (zvony v Šárce slyšet nebyly) jsme se všichni drželi v gilverském kruhu a vzdali tak čest padlým hrdinům, jejichž těla se odpoledne, když jsme přicházeli ke klubovně, vracela nad našimi hlavami do vlasti.
Během bobříka odvahy vaříme úžasnou ovesnou kaši a učíme se recept. Ráno jsme se naučili pracovat s buzolou a luštili jsme šifru malého azimuťáku. Ten je postaven na ploše asi 1,5 m x 1,0 m a vzdálenosti odměřujeme dvoumetrem. V Šárce ale plníme velký azimuťák a každá zpráva je u jiného druhu stromu, který musíme určit.
Hrajeme lakros, míčové hry a zakládáme další stopu – Útěk ze skal, protože v nedaleké nezamčené jeskyni je pelech bezdomovců.
U potoka pouštíme papírové lodičky, pozorujeme žábu, běháme po kládě přes potok a zchlazujeme se. Menhart nám ukazuje na ruce klíště, které ho chce kousnout, ale zatím nenašlo měkkou část ruky. Byla to ale jen volavka - nakonec ho kouslo jiné.
Vyhledávání
