Úkol č. 2: Lichožrouti - Pavel Šrut

Neříkejte, že se vám nikdy žádná ponožka neztratila. Jasně, rodiče vám asi řeknou, že jste ji někam zašantročili, nebo si vymyslí nějaké jiné racionální vysvětlení. Ale přesto si myslím, že tohle je mnohem uvěřitelnější.

Nejdříve vám povím pár zásadních věcí o lichožroutech. Živí se ponožkami lidí, u kterých bydlí. Ale zbaští vždy jen jednu z páru, protože vzít si celý pár je pro ně už krádež. Většina lidí je nevidí (vidí jen bílé šmouhy). Když chtějí, umí se natáhnout a zase vrátit do původního tvaru (sice to hodně bolí, ale můžou se kamkoli dostat i úplně malinkatou škvírou). Ve chvíli nouze umí splynout s pozadím. Existují tři věci, kterých se opravdu bojí - voda, psi a myši.

Hlavní postavou je sympatický lichožrout jménem Hihlík (což není zrovna důstojné jméno a nejeden lichožrout si z něho proto dělal legraci). Když byl malý, jeho rodiče odjeli do Afriky pomáhat lichožroutům trpícím hladem (v Africe lidé chodí bosi). Ale nebojte se, nebyl sám, žil se svým moudrým dědečkem v bytě pana Vavřince v Praze. Kousek dál na půdě u pana René Kadeřábka bydleli jeho strýc Tulamor senior a dva bratránkové (dvojčata) Tulamor junior a Ramses, ale nikdo jim neřekl jinak než Tulík a Ramík. Pan Kadeřábek a pan Vavřinec byli jedni z mála šťastlivců na světě, kterým se podařilo lichožrouty spatřit. Pan Kadeřábek je dokonce začal zkoumat a psát o nich své celoživotní dílo: „Život lichožroutů“. Jednou se naši tři malí hrdinové zapletli s místním gangem vedeným Kudlou Dederonem. ….

Nic víc už vám prozrazovat nebudu, protože by vám to kazilo čtení a to bych rozhodně nechtěla :)

Úkol:

Dnes pro vás knihu vybírá

Hruška

Zkuste se nejlépe nenechat inspirovat internetem a knihou radši taky moc ne, vaše vlastní výtvory jsou mnohem cennější! Odpovědi a fotky posílejte do zítřka 6:59 ráno na e-mail readme@spjf.cz. Nezapomeňte se podepsat přezdívkou, ať víme, komu přidělit body.