Máme rádi zvířata… Vy také?

Nedávno jsem se s kamarádkou vypravila do zoologické zahrady v Olomouci, kde je na ploše čtyřiceti dvou a půl hektaru je chováno 326 rozličných živočišných druhů. Už když jsme ji opouštěly, mi bylo jasné, že o ní musím napsat na stránky Sem-Semu, protože to byl krásný a příjemný zážitek. Navíc - pokud byste náhodou nevěděli, co s volným víkendem či všedním dnem, tak vám tento článek může být inspirací pro jeho využití a myslím, že rozhodně nebudete litovat! Další výhodou je, že sem můžete vyrazit s kamarády, klubem, rodiči, babičkou či dokonce i psem, ale taky klidně sami a čím ohleduplněji a tišeji se budete chovat, tím budete zvířatům blíž!

Za pošmourného počasí nás vyvezl autobus MHD až na Svatý kopeček, odkud se člověku otvírá krásný výhled na celou Olomouc a kde také stojí mohutná barokní katedrála. Odtud je to již jen kousek k ZOO. Vzhledem k tomu, že jsem si ke své návštěvě vybraly dopoledne všedního dne, nebyl (k naší radosti) nikde na obzoru jediný lidský tvor. Až paní pokladní – ovšem tu jsme skoro ani neslyšely přes vytrvalé ovčí bečení, které nás v ZOO uvítalo. Kolem oveček jsme se dostaly až k prostoru vyhrazenému pro dravce ze Záchranné stanice pro handicapované zvířata, se kterou ZOO Olomouc úzce spolupracuje. V poslední době je možné nalézt čím dál více zraněných dravců, ale i jiných ptáků, zraněných zpravidla vinou drátů elektrického vedení, a tak nás čekal neveselý pohled na mnoho káňat, jestřábů, poštolek, sokolů a jiných ptáčků, kteří se už většinou kvůli svým zraněním nikdy nebudou moci vrátit do volné přírody. A v případě, že byste někde našli zraněného dravce či jiné zvíře, je možné se na pracovníky olomoucké ZOO obrátit.

Loňský rok a prvních pár měsíců roku letošního byl velmi bohatý na mláďátka, která se zde narodila. Ostatně, jen co jsme opustily dravce a pozdravily hrochy a medvídka malajského, jsme měly tu čest seznámit se s gibony a jejich mláďaty. Naprosto nás uchvátili! Jednak svým gymnastickým uměním, ale hlavně ta milá, zvědavě vyhlížející mláďata, která se usilovně drží svých maminek i při jejich akrobatických kusech, jsme vydržely pozorovat snad hodinu. Docela si nás tyto opičky získaly!

Pokračovaly jsme okolo roztodivných ptáků, nosálů a zeber až k žirafám. Právě tato impozantní zvířata nás do ZOO nalákala. Na konci loňského roku se zde narodilo malé žiráfko, což je velký chovatelský úspěch a byly jsme naň také patřičně zvědavé. Nutno říct, že žiráfko není zas tak malé, i když je pravda, že nemá obvyklých žirafích pět metrů, ale asi jen tři. Žirafy na nás byly velice zvědavé a dokonce kvůli tomu natahovaly své dlouhé krky až tak, že jsme si je mohly pohladit. Ale jen co zjistily, že pro ně nic dobrého nemáme, odkráčely opět zpátky ke svému krmení. Ještě chvilku jsme je pozorovaly, a pak jsme se vypravily taky dál. Minuly jsme třiceti metrovou vyhlídkovou věž, která byla prozatím zavřená, nahlédly do světa šelem a velkého akvária, kde nás div nezchlamstli žraloci a ještě před severskou zvířenou, na kterou se tato ZOO specializuje, jsme nakoukly do nového jihoamerického pavilonu. Zde člověk potká několik druhů mravenečníků, tři druhy tropických žabek pralesniček, milé a veselé opice kotuly veverkovité, lenochody a mnoho dalších. Navíc je zde možno shlédnout přípravu pokrmů pro tato zvířátka a upřímně – klidně bych si to s nimi hned vyměnila!:) A pak hurá za jeleny, soby, losy, kozorožci a dalšími kopytníky. A když dokážete jít potichu, zjistíte po chvilce, že vás odevšad pozorují nespočetné páry očí. Stačí se pak už jen zastavit a pohlédnout zpříma do pronikavých očí vlků či šakalů a máte pocit, že vám tato zvířata vidí až do hloubi duše… Za letních měsíců je také možné procházet výběhem makaků červenolících, kteří jsou velmi zvědaví a mají návštěvníky v oblibě (zvláště jejich kabelky, fotoaparáty, brýle a jiné drobnosti). Ten jsme tedy žel musely obejít, ale alespoň jsme ještě jednou zavítaly k našim oblíbeným žirafkám a na závěr nás čekal myslím nejpůsobivější zážitek z celé naší návštěvy v ZOO. Byl jím pavilon netopýrů. Vstoupily jsme do místnosti, v níž si naše oči musely chvilku přivykat matnému červenému světlu, hrála zde příjemná, klidná hudba a naši pozornost si nejdřív získaly…… Vzápětí jsem sebou však prudce trhla protože mi nad hlavou proletělo něco velkého. Teprve teď jsme si všimly, že zde nejsou skla, a tak mohou netopýři a lelkouni létat těsně okolo nás. Zpočátku jsme se přece jen trošku cítily nesvé, ale po chvilce už jsme si zvykly a šum netopýřích křídel i oni samotní nás docela fascinovali! Netopýři byli posledními obyvateli ZOO, které jsme viděly, a pak už nás čekala jen procházka po Svatém kopečku a cesta domů...

Tak doufám, že se za zvířátky brzo vypravíte a kdybyste chtěli vědět o Olomoucké ZOO něco víc, tak hledejte na: Stránkách ZOO Olomouc