Opravdu drsný spasitel
Inteligentní internetový kulturní časopis
Vyberte atribut, podle kterého se bude vyhledávat:
ID ID stránky Titulek Úvod Text Tags Obrázek 1 Obrázek 2 Autor Datum vložení Datum publikování Zveřejnit Soukromý článek? Počet zobrazení16.6.2007 10:17
V květnu jsme se dočkali dlouho očekávané knihy, kterou se oblíbený autor fantastiky Miroslav Žamboch vrací, po ne zrovna vydařené řadě kolibříků, zpět k románovému žánru. Nový Žambochův počin se jmenuje Drsný spasitel a za svým názvem rozhodně nezaostává. Autor nám servíruje dalšího z řady nejednoznačných hrdinů, ovšem tentokrát zachází dost daleko a proti Drsnému spasiteli je i Bakly ryzí klaďas, nevinný jako květ lilie.
Drsňák v drsném světě
Celý děj je zasazen do nám známé oblasti Beskyd a okolí v budoucnosti, ale těžko bychom svět jak je nám líčen poznávali. Lidé si to totiž dost rozházeli, s čím a kým se dalo, a vše jde od desíti k pěti, jak se sám hrdina vyjadřuje: „Nevím, kdy to lidé podělali úplně, ale myslím, že pohár přetekl, když ukřižovali Krista. Myslím podruhé.“ V Žambochem popsané Ostravě není nouze o démony, bohy, upíry, kyborgy nebo mutanty a k pevninskému ledovci je to jen pár kilometrů. Přežít v tomhle světě je opravdu problém, i když máte místo ruky podivné klepeto, které občas reaguje aniž by jste chtěli, teleskopické oko, které by vám záviděl i terminátor a páteř o kterou se přetrhne řetěz motorové pily. Lidé nemají rádi zrůdy, a nezvykli si na ně, přestože žijí všude kolem. Aby náš hrdina (nebo padouch) přežil, musí být neustále ve střehu a tak téměř nikdy nevychází bez své Margaret (pořádná brokovnice), Greysona (ruční granátomet), Zabijáka (revolver úctyhodných rozměrů) a Nože (který je mnohem víc, než nůž a tím rozhodně nemyslím mcgaiverovský švýcarák).
C.R. (iniciála, která je asi zkratkou jména hl. postavy a mimochodem jediné co o sobě ví) je sešívanec, výplod chorobné mysli, spojený člověka a démona, nemá domov a jediné co by se dalo nazvat jeho cílem je zjistit, kým (čím) byl a kdo z něho udělal to co je nyní. V několika volně navazujících kapitolách naráží na stopy minulosti a většinou se to neobejde bez několika hektolitrů prolité krve. C.R. se povětšinou snaží prostě přežít, ovšem jeho metody jsou dosti drastické a část jeho osobnosti touží po krvi. Lidstvo se řítí do zkázy a zda k tomu přispívá i drsný spasitel, je nejasné až téměř do konce.
Žamboch zase dokázal, že rozhodně umí. Kulhánkovo Stroncium, které jsem měl možnost nedávno číst má dost podobných rysů, ale je mnohem lacinější, nelogičtější a stereotypnější. (Omlouvám se jestli jsem urazil něčí city, ale takové mi Stroncium přišlo.) Spasitel má spád,
spoustu dobře napsané akce, zajímavý příběh, nápadité kulisy. Na druhou stranu, mnozí budou jistě rozpačití z toho, že hlavní hrdina by mohl být mnohdy i hlavním záporákem, dost lidí asi těžko překousne vyloženě pornografické pasáže, i když nejsou vůbec samoúčelné.
Co říci závěrem? Drsný spasitel je rozhodně zajímavým počtením, ovšem ne dřív jak ve 22:00 a rozhodně pro nikoho pod 18 let. Ke kvalitě Na ostřích čepelí mu ovšem hodně schází.
Celý děj je zasazen do nám známé oblasti Beskyd a okolí v budoucnosti, ale těžko bychom svět jak je nám líčen poznávali. Lidé si to totiž dost rozházeli, s čím a kým se dalo, a vše jde od desíti k pěti, jak se sám hrdina vyjadřuje: „Nevím, kdy to lidé podělali úplně, ale myslím, že pohár přetekl, když ukřižovali Krista. Myslím podruhé.“ V Žambochem popsané Ostravě není nouze o démony, bohy, upíry, kyborgy nebo mutanty a k pevninskému ledovci je to jen pár kilometrů. Přežít v tomhle světě je opravdu problém, i když máte místo ruky podivné klepeto, které občas reaguje aniž by jste chtěli, teleskopické oko, které by vám záviděl i terminátor a páteř o kterou se přetrhne řetěz motorové pily. Lidé nemají rádi zrůdy, a nezvykli si na ně, přestože žijí všude kolem. Aby náš hrdina (nebo padouch) přežil, musí být neustále ve střehu a tak téměř nikdy nevychází bez své Margaret (pořádná brokovnice), Greysona (ruční granátomet), Zabijáka (revolver úctyhodných rozměrů) a Nože (který je mnohem víc, než nůž a tím rozhodně nemyslím mcgaiverovský švýcarák).
C.R. (iniciála, která je asi zkratkou jména hl. postavy a mimochodem jediné co o sobě ví) je sešívanec, výplod chorobné mysli, spojený člověka a démona, nemá domov a jediné co by se dalo nazvat jeho cílem je zjistit, kým (čím) byl a kdo z něho udělal to co je nyní. V několika volně navazujících kapitolách naráží na stopy minulosti a většinou se to neobejde bez několika hektolitrů prolité krve. C.R. se povětšinou snaží prostě přežít, ovšem jeho metody jsou dosti drastické a část jeho osobnosti touží po krvi. Lidstvo se řítí do zkázy a zda k tomu přispívá i drsný spasitel, je nejasné až téměř do konce.
Žamboch zase dokázal, že rozhodně umí. Kulhánkovo Stroncium, které jsem měl možnost nedávno číst má dost podobných rysů, ale je mnohem lacinější, nelogičtější a stereotypnější. (Omlouvám se jestli jsem urazil něčí city, ale takové mi Stroncium přišlo.) Spasitel má spád,
spoustu dobře napsané akce, zajímavý příběh, nápadité kulisy. Na druhou stranu, mnozí budou jistě rozpačití z toho, že hlavní hrdina by mohl být mnohdy i hlavním záporákem, dost lidí asi těžko překousne vyloženě pornografické pasáže, i když nejsou vůbec samoúčelné.
Co říci závěrem? Drsný spasitel je rozhodně zajímavým počtením, ovšem ne dřív jak ve 22:00 a rozhodně pro nikoho pod 18 let. Ke kvalitě Na ostřích čepelí mu ovšem hodně schází.
Vytvořil 23. ledna 2011 v 18:06:57 mira. Upravováno 1x, naposledy 30. ledna 2011 v 10:34:12, tendruhejvojta
Vyhledávání
