4 dny v Tichomoří

Do Tichého oceánu se nakonec rozhodlo vyrazit jen 8 námořníků – z 354. KBS Modrý Mauritius přijel Adam, Bobr 2 a Sova, z 352. KBS Tygří dráp Žemle, dále pak Pepix a Emilek z 350. KBS Mladé stromy a Jouza (Slavík) jako bývalý člen 211. KBS Hvězda severu s bratrem Jájou. Členy admirality britského námořnictva (vedoucími) byl Čáp, Drobek, Stopař a Šmoula.
Hned po příjezdu ve čvrtek večer proběhla rozřazovací hra, při níž měli námořníci prokázat dovednosti a zkušenosti v různých drobných soutěžích. Na základě výsledků byli všichni námořníci rozděleni do dvou výprav, které měly soupeřit v plavbě do Tichého oceánu. Na cestu se tak vydaly dvě lodě – Resolution a Adventure. Právě tyto šalupy pluly pod vedením Jamese Cooka objevovat ostrovy před více než 235 lety a účastníci si měli přímo vyzkoušet, jaké to tehdy bylo, když lodě pluly podél Antarktidy do Tichého oceánu.

Netrvalo dlouho a ještě ten večer obě lodi vypluly současně z přístavu. Za tmy a hustého sněžení obě skupiny postupovaly vpřed a překonávaly nástrahy, které jim ledový oceán připravil. Cíl měl být jasný – doplout do Tichomoří, k tropickým ostrovům do míst, kde je ráj na Zemi.
Ve skutečnosti měla každá skupinka opravdový, více než dvoumetrový kajak, se kterým musela absolvovat vyznačenou trať v zasněžené krajině. Nástrahy a úkoly po cestě byly mnohé – rozdělat oheň, stopovat nebozasáhnout tuleně, překonat lanové překážky, vylézt na stožár (strom), hledat ztracenou mapu, zpívat pro dobrou náladu, překonávat přírodní překážky a mnohé další. Cestu stížil postup s lodí mezi stromy, plavba svíčkou či zavázanýma očima. Někdy bylo nutno loď zatížit jedním námořníkem a zvlášť z kopce to pak byla opravdová jízda. První den měly obě lodi jen 20 minut k postupu a když čas vypršel, loď zůstala na místě do dalšího dne. Plavba pak pokračovala ještě dvakrát – vždy každý den večer. Další minuty k postupu však získávaly družinky v hrách, které probíhaly celý čvrtek a pátek.

V pátek byla na programu rozcvička – sněhová bitva, ve které se střetly obě skupiny Poté musely posádky získat potřebné zásoby na dlouhou plavbu, hlavně potraviny. Jenže to nebylo jednoduché, před vyplutím bylo ještě třeba se naučit cizí jazyk a hledat ho na poschovávaných deskách. Odpoledne pak proběhla oprava lodi. Posádka musela získat poškozené části lodi a tak bylo potřeba splnit všelijaké úkoly od zábavných až po složité. Teprve pak se družinka naučila báseň a získala tak potřebný díl lodi.
K večeru proběhl průzkum neznámého ostrova. Za nalezené potraviny v pralese (v budově) mohla skupinka postoupit po herním plánu a a snažila se obsadit co nejvíc míst, kde jsou domorodci. Postup stěžovalo překračování řek a jezer, v pralese (budově) pak číhala zvířata (vedoucí), která ohrožovala naše dobrodruhy. Nebezpečí hrozilo nejvíce v noci, kterých bylo několik. V budově se proto na 5 minut vždy zhaslo, účastníci byli ve spacácích a čekali na nový den, kdy vyrazili opět do pralesa. Večer proběhl obět postup, obě lodi musely překonat sněhovou pláň, na jejímž konci byl oheň, postavy v maskách a lanové překážky. Adventure se podařilo předběhnout Resolution. Plavba však ještě neskončila a měla proběhnout ještě v sobotu večer. V samotném závěru dne se hrálo na kytary.

Sobota začala opět rozcvičkou. Bylo potřeba několikrát poskládat loď z jejích hlavních částí. Stěžeň, trup, záď či příď lodi však představovali sami námořníci a vytvoření předepsané sestavy ze čtyř osob tak bylo opravdovou rozcvičkou pro silné jedince. Ještě dopoledne vyrazili všichni dobrodruzi na ostrov, kde se snažili domluvit s domorodci. Tato hra byla zároveň i úkolem do dlouhodobky Tokelau, kdy se pomocí cizího jazyka a posunků museli účastníci domluvit s místními lidmi ve vesnici a získat určené informace. Za odpoledního slunce jsme vyzkoušeli Antarktické ringo. V hlubokém sněhu na hřišti se sice hráči pohybovali méně rychle, ale zato se mohli vrhat po kroužcích zcela bez obav.

Následující program měl představovat skutečnou diskuzi na lodi. Každý si vylosoval jednu roli posádky a v jejím popisu měl přesně popsáno, co má dělat. Popis a úmysly jeho postavy však ostatní nevěděli. Vznikla tak diskuze, kde měl každý hájit své zájmy a hrát svou roli. Vrátit se nebo pokračovat na Tahiti? To bylo hlavní téma diskuze.
Odpoledne se zase ztratila mapa oceánu. Z knih poschovávaných různě v lodi (budově) měli námořníci poskládat důležité informace, které jim zaručily správný směr. V knihách byly různě podtržená písmena, která dávaly zprávu, z obrázků se pak mělo uhodnout důležité heslo. Postup se zaznamenával na velkou mapu, kde obě lodi objevovaly ostrovy a snažily se jich obsadit co nejvíc.
Večer se konala poslední část plavby s loděmi v terénu. Cíl plavby bylo Otaheite (Tahiti) – tropický ostrov, slibovaný ráj na zemi. Loď Adventure byla blíže cíle, její kajak měl asi 300 metrů náskok, ale Resolution běhěm dne získala více minut k postupu. Posádky se připravily ke svým lodím v lese a v určitý okamžik závod o Tahiti pokračoval. Do cíle nakonec dorazila dříve loď Resolution (Sova, Bobr3, Pepix, Jája) před Adventure (Jouza, Žemle, Adam, Emilek).
Sen o Tahiti se opravdu vyplnil. Obě posádky dorazily přímo na hostinu domorodců – tahitská hudba, jídlo, oblečení, výzdoba, atmosféra při svitu svíček.., to vše bylo nachystáno pro unavené námořníky. Nosilo se na stůl, Tahiťané byli velmi pohostinní. Po této večeři skončilo veškeré zápolení. Všichni měli ještě možnost podívat se na zajímavý film o plavbě do Tichomoří (Vzpoura na Bounty) a tím sobota skončila.

V neděli se pak nedělo nic jiného než úklid, loučení, psaní vzkazů a podpisů do kronik.
Domovem po 4 dny nám byla skautská základna v Domašově nad Bystřicí severně od Olomouce, která se nachází v krásném lesnatém údolí. Jen díky tomu bylo prostředí pro hry ideální a plavbu umožnily také spousty sněhu. Samotná budova byla tak velká, že nebylo problém ji ve chvíli přeměnit v prales nebo celý ostrov, rozsáhlé lesy v okolí pak představovaly rozlehlý arktický oceán. Závěrem ještě děkujeme Jauvajzovi a jeho skupině, která zorganizovala lanové překážky na trase plavby a pomohla také při přípravě dalšího programu.

Akce se vydařila i přesto, že účastníků bylo tentokrát méně. Další setkání se uskuteční opět za čvrt roku na začátku května a bude se už celé odehrávat v přírodě, podobně jako tomu bylo loni. Těšíme se opět na vás příště!