Přežít a vybojovat si kus žvance, takové bylo zimní setkání klubů Abandonis
Setkání klubů Bobří stopy se už nějakou dobu koná pravidelně jednou za čtvrt roku (v létě je nahrazeno táborem). Zde najdete reportáže ze všech již proběhlých setkání.
Vyberte atribut, podle kterého se bude vyhledávat:
ID ID stránky Titulek Úvod Text Tags Obrázek 1 Obrázek 2 Autor Datum vložení Datum publikování Zveřejnit Soukromý článek? Počet zobrazeníNa přelomu ledna a února se na farmě U Kvasniců v Olšanech uskutečnilo již devatenácté klubovní setkání v novodobé historii SPJF. Ihned po příjezdu všech sedmi účastníků (Očihi, Volta, Nancy, Veverka, Ještěrka, Honza a Sova) a čtyř vedoucích (Sova, Píďa, Čáp, Drobek) napadl sníh a odřízl nás od civilizace. A Abandonis mohlo začít.
Dlouhodobá hra začne sice až 16. února, ale zimní setkání se stalo
jejím jakýmsi trailerem. Čtvrteční večerní příjezd ještě nedával nic tušit, na farmě nás přátelsky uvítaly i ovce a při karetní hře Saboteur se nemohlo stát nic horšího, než že Volta někomu zhasl lampičku.
V pátek ráno už ale bylo jasné, co se děje. Zemi zasáhla katastrofa, zničila většinu veškerého života a hrstka přeživších bude muset o své životy tvrdě bojovat. Stěžejní je v dané chvíli shromáždit co nejvíce zásob strategických surovin a hlavně jídla. Jídlo nemáme žádné, nějaké je ale prý ukryto v místním sklepení. V prvních dopoledních aktivitách získala sedmice přeživších několik sirek, tedy nejdůležitější artefakt na cestě k jídlu. Abyste rozuměli, každé jídlo si museli účastníci najít v temném sklepení, ve kterém je možné se pohybovat pouze za svitu sirky.
Odpolední aktivity se odehrávaly na prostorné zahradě v závějích sněhu. Vítězem hry Sestřelování věží se stal Sova senior, následoval fotbálek, jehož suverénním vítězem se stal Rafa. (Jak se ukázalo) poslední aktivitou této části dne se stal kanystr. Klasická táborové hra, při které jde občas tak trochu o krk tentokráte ukázala, že jí její pověst nepředchází náhodou. Očihi byl v nestřeženém okamžiku nešikovně sražen Sovou a s pochroumanou nohou musel být odnesen do domu.
Zatímco Očihi chladil kotník, osazenstvo si všimlo zprávy, napsané na kusu toaletního papíru a umístěné za obojkem psa Rafy. Ukázalo se, že se jedná o volání o pomoc od vězňů, které kousek od farmy drží parta vrahů, kteří neváhají pro své vlastní př
ežití sáhnout i k tomu nejhoršímu. Je proto potřeba se je vydat osvobodit. Ještě než ale naše sedmice zvládla dorazit na určené místo, banda kriminálníků ve voze je přepadla, naložila a odvezla na místo jejich plánované popravy. Naštěstí všichni zvládli uprchnout a dokonce se i vrátit zpět domů z několik kilometrů vzdálené obce.
Večer dorazil Čáp a vzhledem k tomu, že se nikomu nepodařilo nalézt ve sklepě k večeři nic jiného než kus chleba, byla večeře vskutku skromná.
Sobotní dopoledne bylo jako stvořené pro tvorbu kroniky z letního tábora Ukerewe. Čáp odvezl Očihiho do nemocnice abychom se následně dozvěděli, že nás opustil již navždy. No dobrá, navždy ne, ale na tuto akci už se nevrátil, noha byla zlomená a Očihi se tak musel svěřit do péče krásných sestřiček ve vyškovské nemocnici.
V práci na kronikách nás vyrušili až Rolf a Dingo, kteří přišli na návštěvu a vzali nás na výpravu k místům, kde před lety tábořili Moravští indiáni. Večer je zřejmě nejnabitější částí dne, nejprve dochází k výbuchu zásob benzínu a všichni se, zranění, musejí evakuovat do bezpečí, což se neobejde bez potíží. Hned nato se nám nepodařilo zachránit Adélku, která rovněž vyslala s.o.s. po Rafovi, nezbylo tedy než ji aspoň sníst. Když už bylo vše potřebné vykonáno, usedli jsme k obrazovce a promítli si film Den poté, který tematicky završil postapokalyptickou akci.
Nedělní dopoledne bylo ve znamení úklidu, odjezdu a návštěvy Očihiho v nemocnici. V květnu se uskuteční jubilejní dvacáté setkání klubů!
Foto: Sova a Rolf
Vyhledávání
