Stínadelský sraz a Retroléto (4)
Setkání klubů Bobří stopy se už nějakou dobu koná pravidelně jednou za čtvrt roku (v létě je nahrazeno táborem). Zde najdete reportáže ze všech již proběhlých setkání.
Vyberte atribut, podle kterého se bude vyhledávat:
ID ID stránky Titulek Úvod Text Tags Obrázek 1 Obrázek 2 Autor Datum vložení Datum publikování Zveřejnit Soukromý článek? Počet zobrazeníDatum: 11. - 13. 11. 2011, Autor: Rolf
V páteční podvečer se do největšího města na řece Bečvě sjíždějí účastníci z nejrůznějších koutů České republiky a postupně se na základní škole Želatovská v Přerově schází 32 soutěžících i organizátorů a jeden pes. Po představovacím kolečku jsme si zahráli známou seznamovací hru „Obušek“ , ve které je úkolem člověka stojícího uprostřed zasáhnout někoho z dokola sedících, jehož jméno bylo vyvoláno naposled. Svišť 2 byl z cesty zřejmě docela unaven, popletl co se dalo a byl bit jako žito. Holt nemá to lehké tento umělecky nadaný a všestranný hoch, když studuje zároveň hned čtyři školy! Je totiž studentem Gymnázia, střední odborné školy, středního odborného učiliště a vyšší odborné školy v Hořicích, městečku plněných trubiček.
Další částí pátečního programu byla foto-vzpomínka na letní táboření u Polné a na Pikárci. První se myši, spojující notebook a promítačku, chopil Čáp, který vtipně a poutavě přednášel a okomentoval každý vyvedení snímek z Tábora Bobří stopy „Jircháře“. Následně si slovo a myš vzalo duo Láďa-Rolf, které zase prezentovalo 11denní dobrodružství z Tábora Bobří stopy „Afrika, aneb po stopách Emila Holuba“. Atmosféra léta tak na chvíli dopadla i do podzimního stínadelského večera…
Sobotní ráno přineslo hned na úvod skvělé zprávy. Z nákupu se totiž vrátili se snídaní Renča a Svišť2 a i když to nebyla retro-táborová snídaně v trávě, ale jen snídaně na palubovce tělocvičny, na funkci trávícího traktu účastníků to určitě vliv nemělo. A zatím co rohlíky s čokoládou pomalu putovaly z hltanu, přes zastávku v jícnu dále do žaludku a potom dále do křivolakých uliček tělesných dutin, ve městě se již schylovalo k velkému stínadelskému pátrání. Na sedmi místech bylo možné setkat se totiž s Vonty a získat od nich nápovědu vedoucí k ukrytým artefaktům. Zatím co někteří se z hradeb rozeběhli na Horní náměstí, jiní to vzali přes most na druhý břeh Bečvy k Sokolovně a poté až za železniční viadukt. Nápovědu bylo možné získat ještě také u hřbitova, u kostela, v parku Michalov a na Laguně, kde bylo úkolem s loďkou přeplavat na druhý břeh.
Obědovou přestávku měla se své režii opět sehraná dvojice Svišť – Renča, kteří připravili vyhladovělým „Panádlový mls“ – neboli těstoviny se svítící omáčkou. Tato lahodná dobrůtka by snesla i ty nejpřísnější měřítka televizního pořadu „Mňam, aneb prima vařečka!“ Jídlo jsme si mohli vychutnat v prostředí Klubu Rodinka, který nám pronajala paní Čagánková. Když už bylo na čase, vydáváme se opět do Stínadel, kde se odehrály další boje.
V první hře našli skupinky nedoručený dopis a jako slušní Rychlošípáci se jej snažili doručit. Z adresy ale nebylo patrné, zda měl dojít slintavé babce (v hlavní roli Renča) nebo nerudnému dědkovi (druhý z kuchařů - Svišť 2). Po vyluštění adresy z dopisu museli jít k jednomu i druhému a pak co nejrychleji na poštovní úřad prokázat, že je dopis doručen. 
V následující fázi probíhalo přenášení zapálených svíček Stínadly až k nábřeží. Úkol by sám o sobě nebyl tak těžký, kdyby se v uličkách nepohybovali Vontové, kteří by vám chtěli váš hořící plamínek uhasit. Skupinka která svůj úkol splnila spěchala na Horní náměstí pro nápovědu, která ji potom nasměrovala k dalším úkrytům se stínadelskými předměty.
Již za soumraku probíhala dnešní třetí etapa. Ta byla o Krejčiříkovi, který se musel odstěhovat ze Stínadel a tak všechny své stínadelské poklady zakopal pod zem a zprávu o tom, kde jsou ukryty, rozstříhal na 7 částí. Každá skupina dostala jeden list, bojovali o ně jako o životy a když jich přiložili několik (celkem 7) přes sebe, našli místo, kde byly v podzemí artefakty. Navíc pobíhala po Stínaldech Alča a když ji vybili koulí, řekla jim o úkrytu dalšího artefaktu.
Závěrečnou hrou nemohlo být nic jiného než hon na Širokka! Odbytím 18 hodiny se v šeru Horního náměstí objevila tajemná černě oděná postava s bílou maskou. Ozvalo se jen zacinkání kovového ježka v kleci a dav nedaleko číhajících pátračů, kteří dychtili po hlavolamu Jana Tleskače. Následovala zběsilá honička a jen zázrakem se Širokko vysmekl ze spárů party, která ho překvapila v jednom nepřehledném zákoutí. Potom zmizel úzkým průchodem směrem k hradbám a na chvíli se ztratil z očí. Konec byl až e rozkřikla uličkami zpráva, že byl chycen a ježek v kleci, symbol Vontů tak měl nového držitele. Tím byla parta Tygřího drápu, která tak získala nadvládu nad přerovskými Stínadly.
Zbytek akce se již nesl v odpočinkovém tempu. Připravena byla pro vyhládlé účastníky večeře a v tělocvičně proběhlo slavnostní vyhlášení a předání hodnotných cen. Někteří si zaskákali z odrazového můstku do velké matrace, jiní zase sbírali podpisy na pamětní listy, či odpočívali.
Nedělní dopoledne nás již čekalo balení, úklid a odjezd domů. Část z nás se vydala do muzea Jana Amose Komenského, kde se konala železniční výstava u příležitosti 170. výročí trati Wien – Bohumín a prvního příjezdu vlaku do Přerova, což bylo příjemnou tečkou za úspěšným víkendem.
Vyhledávání
