Dobrodružství v temných uličkách

Letos nám zázemí poskytla Církevní ZŠ Jana Pavla II., začleněná přímo do křivolakých uliček historického centra města, která měla neopakovatelnou atmosféru. Mladší část účastníků se čile seznamovala a využila čas k různým kratochvílím (mimo jiné i na školním dvorku sloužícím k míčovým hrám, kde na ně dohlížela socha bezhlavého svatého, který o hlavu přišel kdysi... při basketbale :) ). Starší, nebo lépe řečeno pořadatelé, dolaďovali program následujícího dne a kdo nezažil Ferdovo plánování a strategii, těžko by uvěřil, kolik linií a variant je možno vymyslet k jedné hře...


V sobotu před devátou hodinou ranní, kdy byl oficiální začátek hry, dorazili i poslední účastníci chtiví stínadelského klání a už nám nic nebránilo začít. Nejprve jsme se vypravili do nedávno otevřené Foglarovy uličky, kde jsme se společně vyfotili (naši fotografové zjistili, že místo stativu se dá použít i popelnice) a obhlédli zeď vzkazů, abychom se ujistili, že ve Stínadlech to opravdu žije. A žije! Jenže vydat se do Stínadel jen tak, bez přípravy, to je risk. Štěstí přeje připraveným, proto všichni zájemci o tuto nebezpečnou výpravu pilně plnili bobříky, testovali svou fyzickou zdatnost, znalosti a dovednosti. Bodejť by ne, když za to ještě dostaly zaplaceno místním platidlem - Vonty :) Všichni však byli natolik dobří, že jim v cestě do té tajemné čtvrti už nic nebránilo...

Po obědě to začalo. Skupinky si vybraly své kandidáty, pro něž sháněly jednotlivé ulice a tím i hlasy. Kdo si myslí, že to bylo jednoduché, je na omylu! Nekalé předvolební praktiky se nevyhýbají ani Vontům. To takhle potkáte osobu, která by vám něco mohla říct, ale neřekne vám to, dokud jí nedonesete ginkgo. A o tom by mohla vědět nějaká Alča na druhém konci Stínadel. Běžíte za Alčou, která sice ví, kde ginkgo roste, ale dneska nic není zadarmo, takže vám to řekne jedině, když od jistého Helmy donesete klíče od Svatyně uctívačů. Ten je ochotný vám je dát, ale... no jen si to představte! :) a mezitím ještě sháníte ulice pro svého kandidáta a plníte takové úkoly, o nichž se vám ani nesnilo! Ještěže občas přijde taková chvilka, jako je občerstvení v podobě teplých voňavých toustíků, jejichž velkovýrobu si v areálu naší základny zřídila Helča. A Helča umí :) S plnými žaludky jsme se ještě vyšplhali na téměř 72 metrů vysokou Bílou věž, a jestli se vám to zdá málo, tak vězte, že na ni vede přesně 234 schodů!


Pohledy byly skutečně úchvatné a hráči měli jedinečnou možnost omrknout si hrací území, po němž budou zanedlouho pronásledovat ubohého Širokka s ježkem v kleci.

Jak čas pokročil, postupně se do ulic opět vkradl soumrak a starodávné domy se oděly do hávu tajemna. Skupinky už v tuto chvíli vlastnily rozličné množství ulic - a ty šťastnější i nějaký ten artefakt. Nikdy si ale nemohly být stoprocentně jisté, zda na ně za rohem nečeká jiná skupinka, lačnící po těchto drahocenných vontských relikviích. A kdesi ve tmě se nočním tichem nesla hláška, že se objevil Širokko... A taky že ano. Začala honička a po ní další a další. Širokko se zjevoval a zase mizel. Provokoval zvoněním Ježka v kleci a práskal bojovnými vonty o zem, jakmile se jej odvážili polapit. Byl to věru nebezpečný podnik, při němž leckterý odvážný vont utrpěl citelný bodyček. Čip nebo Kuba mohou vyprávět. Jenže ani Široko není nepřemožitelný a nakonec byl polapen a o Tleskačův hlavolam obrán.
Jiná skupina vontů, když poznala, že se Širokem je těžké pořízení, vzdala se honby za Ježkem a pustila se do pátrání po Kronice vontů. Byla velice úspěšná, přestože bylo nutno přelézat zdi a ploty a v samém závěru vniknout do tmavého houští a kroniku vykopat.

Po návratu na základnu si každý mohl pochutnat opět na toustíkách, které tentokrát pekla Vlasta Dlabová alias Margi. Vontská rada mezitím sečetla hlasy stínadelských uliček a potom byl vyhlášen vítěz volby, nový Velký Vont - Macek. Na samý závěr byla za svitu svíček zamručena tajemná vontská hymna a volby Velkého Vonta skončily.

Než se společenstvo uložilo k spánku, proběhla ještě oblíbená aukce cen, kde nikdo nepřišel zkrátka a každý si ze setkání odnášel nějakou cennost.


Ráno byl zahájen náročný úklid, balení a loučení. A také přání, že se zase za rok sejdeme při šestém ročníku Dobrodružství v temných uličkách.

Díky všem za to, že se akce vydařila!

Dudla, Láďa, Matěj a Ferda