Hrady a zříceniny

SOVÍ HRÁDEK

Nad mojím městem v Sovineckých hlubokých lesích se prý ukrývá malá zříceninka Sovího hrádku. O něm se povídá v pověstích, ale v terénu tento tajemný hrádek nelze najít, nikde v mapě vyznačen není, nic se o něm nelze takřka dopátrat.
Tuto záhadu jsem se pokusil objasnit a vydal se do těchto lesů po hrádku pátrat. JO! Asi jsem jej našel. Je to fakt kouzelné místo mimo civilizaci v překrásně romantické dobrodružné krajině plné lesů, skal,údolí... Rád bych tam prožil jeden bivak sám uprostřed divočiny. Voní to tam medem lesních včel. Těším se na jaro, až tam znovu vyrazím, kolmo, protože pěšky je to daleko. Tak vám znovu napíšu.

Ještě k první větě tohoto článku a sice k touze býti princeznou či rytířem, tak tuhle touhu jsem v sobě nosil tak dlouho, že jsem posléze s několika podobně zaměřenými přáteli založil skupinu historického šermu Tizon a začali jsme své sny a touhy uskutečňovat a tohle děláme dosud... Dodatek: samozřejmě jsem mluvil v předchozích větách o rytíři, nikolivěk o princezně. Winogo, věta o hledačích bran je moc povedená... A s tou denní dobou máš naprostou pravdu i když není špatná ani taková noc strávená na hradě, viď...

Hrady a zříceniny jsou místa, která otvírají časové brány do středověku. Člověk, který umí naslouchat a cítit dech věku může lecoc získat. Osobně doporučuji k návštěvám hradů čas jarní a nebo babí léto. Z denní doby doporučuji tichý podvečer a nebo ranní rozbřesk. Není nejkrásnějšího hradu či tvrze, je pouze nejkrásnější dojem. O tom, kde jsem se já ponořil nejhlouběji do středověku, napíši někdy jindy. Zdar všem hledačům bran. Winoga

Takže jsem včera zpravil kamaráda Pavarotiho, dalšího milovníka starých hradů a zřícenin, že je zde místo, kde by mohl napsat nějaký zajímavý komentář na toto téma. Řekl bych, že se zde od něho něco brzy objeví... A ještě chci vyrozumět přítele a historika Winogu, který by též v tomto směru mohl mnohým zajímavým přispět.... Bublino, jelikož jsem tak nějak z tvých článků usoudil, že jsi romantického založení,(doufám, že tě tímto neurazím, to bych velice nerad), chtěl bych ti doporučit dle mého názoru nejromantičtější zříceninu ze všech co jsem kdy viděl. Již jsem se o ní v minulém komentáři zmínil. Je to zřícenina hradu Zbořený Kostelec u řeky Sázavy. Nejkrásnější je koncem června, když tam kvete spoustu divokých šípkových růží... Mezi šípkovými houštinami je ukrytá stezka, která tě zavede až na vršek bašty, předsunuté v hradebním opevnění. Bašta se tyčí na skalním ostrohu vysoko nad řekou Sázavou. Je z ní nádherný rozhled do okolí, prostě úchvatný, to se ani slovy nedá popsat. (Já jsem tam byl v červnu 1999, když jsme sjížděli Sázavu, dlouho jsem hledal tu stezku skrz růže na baštu a pak jsem tam seděl snad tři hodiny až do západu slunce a soumraku a nemohl jsem se odtamtud odtrhnout...

Na Pálavě, Sirotší hrádek, Dívčí hrady, moc pěkné. Okolo Berounky, Žebrák, Točník, Týřov, kraj Oty Pavla, to má taky něco do sebe. V chaloupce strejdy Proška je muzeum a jednoho z převozníků dělá moje třídní z gymplu :) Nádherný výlet tam je hlavně na podzim, všude kolem barevné listí a výhled ze skal na melancholickou Berounku. Pro vodáky, kolaře i cyklisty :)

AHOJ! Takže hrady a hlavně zříceniny jsou mojí oblíbenou vášní! Spolu s přítelem WINOGOU a dalšími kamarády jsme jich už navštívili mnoho a doufám, že ještě hodně dalších navštívíme.... Všechny jsou něčím krásné a zajímavé ať už se jedná o zříceninu kdes na odlehlém kopci či zbytky tvrze někde přímo ve vesnici... Pro mně však byly nejkouzelnější především dvě z nich: nedobytná, monumentální LIETAVA a ZBOŘENÝ KOSTELEC hrad jako z pohádky O šípkové Růžence.. Někdy příště o každé z nich napíši více, nyní již musím do práce na noční, takže zatím ZDAR!

Vivat hrady a zříceninky :)) Pěkně je na Helfštýně, na Rabí a taky na Bouzově. Ostatně všude je hezky, když jste s fajn lidima :))